Ano, řeč je o konkrétním pořadu jedné z soukromých televizních stanic v
České Republice. Mnozí zajisté mohou namítat, že pokud s televizní
prezentací nesouhlasím, nejsem jakkoliv vázán dále ji sledovat.
Nechystám se však ve vzoru běžných klišé pranýřovat kvalitu vysílání,
zajímá mne hledisko konkrétně politické. Řeč je o kvalifikovanosti
ministra Jiřího Pospíšila (ODS) a stínové ministryně Marie Benešové
(ČSSD). To, že mi není jasné jakým způsobem se mohli tito lidé dostat
do svých funkcí mě zaráží, nemohu se však k dané problematice vyjádřit,
jelikož nemám dostatek informací. Ignorovat stanovisko vlastní
neschopnosti však evidentně těmto zůčastněncům vzájemné "debaty" v
nejmenším nepřekáží. Nejdůležitější je pro ně evidentně jasný názor, dílčí údaje mají pro populismus minimální váhu.
Pořad moderátor uvedl úsměvným "máte rádi Daniela Landu?". Oba podle vlastních slov "ano, raději než exekutory". Úsměvné?
Pouze arogancí obsahu reakce na rasistickou kapelu, která zajisté
inspirovala spoustu mladých příznivců Národní Ligy. Kdoví? Třeba
vstupní brána Orlíku (toto zavádějící zobecnění uvádím záměrně, protože
se často ochomýtá kolem drog /později v textu/) skrze různé
sympatizanty SS vedla k smrti mého jmenovce. Kdo by se ale pouštěl do
sporu s veřejností. To se týká i dvou následujících, ústředních
problémů, které bych označil za nanejvýš zkreslené, navíc záměrně.
Osobně proti jakékoliv hudbě nic nemám, velmi rád si poslechnu i právě
tu provokativní (protože vím, že u mých oponentů musí vyvolávat rudnutí
kůže), ovšem právě dva zmínění přetékají spoustou deformních vyjádření.
Dělení drog na tvrdé a měkké je samo o sobě absurdní. Drogy je možné primárně dělit na ty, které způsobují závislost a
na ty, které ne. Pro justici je však objektivní dělení nanejvýš
nežádoucí, jelikož by ji zabránila hodnotit jednotlivé případy podle
vlastní zvůle. Dále jsou zde 4 nejčastěji užívané typy drog – povzbuzující (extáze, pervitin), tlumící (pivo, alkohol), halucinogeny (houby, LSD)
a antipsychotika (antidepresiva). Před určitou dobou se na anglické
wikipedii objevila zajimavá studie s grafem, dělícím zhruba 40 látek do jednotlivých, vzájemně se překrývajících skupin (přibližně nadskupiny 4+podskupiny+kombinace) . To však nebrání primitivům rozlišovat drogy na měkké a tvrdé, podobně jakoby se daly dělit knedlíky na papír a vlnění. Nejsem zastáncem jednostranné legalizace jakýchkoliv drog, ani opomíjení alkoholu a cigaret. Jsem zastáncem objektivních studií.
Podlední, ke které jsem se dostal byla o marihuaně a proběhla před 30ti
lety na 2500 dobrovolnících různých skupin (etnických, náboženských).
Výsledky této studie CIA, uveřejněné v knize Petera Stafforda: Encyklopedie psychodelických látek, potvrdily její neškodnost. Proto jsem pro legalizaci – protože vím, ne protože chci či nechci nebo případně "nemám rád radar, lži a rýžový nákyp".
O zneužitelnosti se bavit nehodlám, jelikož anténa zabodnutá do oka
nevede k automatickému zákazu televizního vysílání. Zmínění politici se
k věci vyjádřili dle vlastních slov "informováni vlastním názorem, čili
dojmem" v mezích výrazů výrazy ANO/NE. Větším než malým množstvím se ani zaobírat nebudu, je to výsměch jakémukoliv legislativnímu zřízení.
Tento článek bych rád uzavřel pozastavením se nad určováním věkových
rozmezí jakýchkoliv trestů v zákoně. Všimli jste si, že se jedná o celá
čísla? Opravdu si myslíte, že trest zkreslený na 365 dní je
objektivní? Nebo jste již slyšeli o někom, kdo by na základě rozhodnutí
soudu šel sedět třeba na 652 dní? Já tedy ne. Zřetelnost populistického
lobby, těžící z jakési celistvosti těchto čísel by donutil vypelichat i George Washingtona.
Můj následující článek pravděpodobně shrne několikatýdenní souboj se
státem dosazeným náboženským fanatikem, který možná děsí i Vaše děti
bubáky o sexu, Bohu a drogách.